Máme před sebou druhou část knihy Přehledné plaňkování trupu pro začátečníky. Dnešní díl nám představí další přípravné práce pro úspěšné oplaňkování trupu. Budeme se zabývat problematikou výplní na přídi a zádi, které usnadní přichycení planěk; odpovíme na otázky okolo vyhlazování trupu, aby plaňky dosedly rovnoměrně na všechna žebra a osvětlíme problematiku dočasných planěk, které pomohou při rovnoměrnosti finálního oplaňkování.
Tento překlad uveřejňuji pouze s výhradním svolením autorů, kterým děkuji za tuto možnost. Vše, co je zde napsáno podléhá autorskému právu a vyjma soukromého studia, výzkumu, kritiky nebo recenze, žádná část tohoto návodu nesmí být reprodukována, uložena ve vyhledávacích databázích nebo zprostředkovávána v jakékoliv podobě nebo jakýmkoliv médiem bez předchozího písemného souhlasu.
5. Výplně na přídi:
Obrázek 4:
Jako výplň může být v příďových i záďových částech použita balza, která nám umožňuje lepší kontrolu nad jejich tvarem. Další výhodou je větší plocha pro lepení obšívky trupu, která může být bez použití přídavných žeber nebo samostatných konstrukcí lépe zaoblena. Některé trupy jsou v oblastech přídě náročnější než jiné. U trupů jako má například plachetnice „Endeavour“, kde je požadováno zaoblení jako u skutečného „jablka“, jsou výplně pro získání správného zaoblení téměř nedocenitelné. U dalšího naprosto jiného typu trupu jako je u lodě „Flying Fish“ nebo klipru s hladkými plynulými křivkami, nebude použití výplní u přídě s největší pravděpodobností vůbec nutné. V takovém případě to bude pouze otázka vašeho rozhodnutí.
Sestavení výplně jako sendviče je lepší. Nesoustřeďte se v tuto chvíli na přesný tvar této části, protože by následné broušení a vyhlazování odhalilo každou chybu. Osvědčilo se vkládat spíše více materiálu než málo, protože následné opravy prohloubených míst by vám zabraly více času než samo sestavování výplně. Ačkoli prohloubená místa nejsou známkou pohromy, jsou zbytečným problémem, který mohl být odstraněn dříve, než se objevil.
6. Výplně na zádi:
Obrázek 5:
Výplně na zádi opět usnadňují získání správného plynulého tvaru spodní části zádě a zrcadla lodi. Stejně jako u přídě i zde představuje další plocha velký přínos pro lepení obšívky. Používáte-li hřebíky, aby upevnily plaňky, ujistěte se, že je zatloukáte do skutečných žeber. Jejich použití pro přidržení planěk je v obou případech problematický pro měkký charakter balzového dřeva ve výplni.
7. Vyhlazení trupu:
Obrázek 5a:
Tento obrázek ukazuje plynulý přechod od žeber k čáře dosedové plochy. Přechod musí být hladký, volně plynulý a bez hrozných zakřivení. Pokud tento případ přeci jen nastane, objeví se na oplaňkovaném trupu prohloubené nebo vyduté místo. Později bude opět velmi nesnadné něco takového opravit. Proto si znovu dopřejte dostatek času a proveďte tento krok opatrně a zkontrolujte ze všech směrů. Přejeďte svými prsty přes povrch přechodu nebo položte dočasnou lištu podél žeber, abyste zkontrolovali plynulost. Je to důležité.
Obrázky 6 a 7:
Tato metoda se používá k získání skutečně pravidelného trupu a ke zkon-trolování polohy planěk dosedajících na žebra. Vezměte dočasnou lištu o rozměrech přibližně 5,0 x 1,5 mm. Tato dočasná lišta musí být bez kazů a suků, které ovlivňují přirozené plynutí lišty. Protože jinak vám bude ukazovat nepravdivé nebo nesprávné údaje. Připevněte lištu na každé žebro. Možná bude nezbytné předvrtání, abychom předešli rozštípnutí žebra a lišty. Některé typy dočasného upevnění (neocenitelné jsou plaňkovací šrouby) mohou být použity tak dlouho, jak je potřeba, aby lišta byla v neustálém kontaktu s přepážkou. Pokud by povolila, tak se vyboulí a vám z toho vyplynou nesprávné údaje. Plaňkování trupu bude následně chybné a později bude téměř nemožné je opravit. Pohybujte lištou nahoru a dolů po žebru tak dlouho, jak jen to bude možné. Získáte při tomto kroku větší přesnost. Dokončený trup bude lepší a hladší.
Poznámka: Plaňkovací šrouby lze získat v mnoha modelářských obchodech (např. v e-obchodě Micro-mark.com pod číslem 60926 … pozn. překladatele) a autoři jejich používání vřele doporučují.
Při pohledu podél lišty od přídě k zádi nespěchejte. Je důležité, abyste sledovali všechna plynulá místa bez vyboulenin, prohloubenin nebo odchlípnutí od žebra. Toto je důležité.
Objevíte-li chybu, třebas vyvýšené místo, určete její rozsah pohybováním lišty nahoru a dolů. Obruste nebo odstraňte vybouleninu, abyste opravili problém. Pokud tam je prohloubené místo, můžete přidat dřevěný pásek nebo klín. Jen nezapomeňte opravný kus přilepit na místo. Nemá smysl umožnit opravnému kusu později vypadnout, protože až budete trup brousit, objeví se vám pružné plaňky.
Důležité:
„Vyhlazovací práce“ jsou pravděpodobně jedním z nejdůležitějších procesů, které určují vzhled dokončeného modelu, proto si dopřejte dostatek času. Pro získání správného tvaru ho budete potřebovat. Znovu se dívejte podél trupu a znovu sledujte čistý profil trupu vedením ruky podél dočasné lišty nebo lišt. Poznáte, jak se lišta chová na přídi i zádi. Jak je hladká, elegantní a jak rovnoměrně plyne. Dívejte se, abyste viděli, že opravdu tomu tak je. Přechod k záďové části drážky je možné udělat plynule bez nadměrného tlaku na místo. Ujistěte se, že je přechod ve stejné ploše a ne ve zkrouceném tvaru. Pro oblast zádě existuje mnoho různých způsobů zakončení planěk. Některé se přiblíží k okraji plochy zrcadla, kde jsou náhle ukončeny. Jiné se stáčejí dramaticky nahoru a tvarují se do velmi elegantní křivky spodní části zádě. Dobře a dlouze si prohlédněte všechny oblasti a ujistěte se, že jsou v pořádku a hladce probíhají. Důležitost tohoto kroku při stavbě nelze ani patřičně zdůraznit, protože je velmi důležitý.
8. Dočasné plaňky:
Obrázek 8:
Dočasné plaňky vymezují plaňkovací pásma. Smyslem dočasných planěk je rozbít trup na malá pásma, aby bylo možné pro efektivní pokrytí této konkrétní části trupu správně dimenzovat a tvarovat plaňky. Ne všechny části nebo pásma budou mít stejný tvar nebo počet planěk. Způsobují to nepravidelné tvary žeber. Různé části nebo pásma budou vyžadovat různé nároky na plaňky. Šířku pásma je dobré navrhovat okolo 20 mm. Nejedná se o přísné nebo unáhlené pravidlo, ale pro úzkou šířku, jako je tato, je mnohem snadnější počítat a kontrolovat plaňky. Dočasné plaňky mají mít rozměr 3 x 3 mm nebo 5 x 1,5 mm. Požadovaný rozměr bude určen velikostí vašeho konkrétního trupu. Je třeba, aby pásma byla široká cca 20 mm. Umožní vám to dobře kontrolovat počet a tvar planěk nutných k úspěšnému oplaňkování vašeho trupu. Plaňky existují v různých šířkách, které jsou odvislé od vaší konkrétní stavebnice. To také rozhodne o šířce pásma. Plaňky široké 5 mm se rovnají 20 mm šířce pásma (4 plaňky x 5 = 20 mm, 4 plaňky na pásmo). Plaňky široké 3 mm se rovnají pásmu 18 mm širokému (6 planěk x 3 = 18 mm, 6 planěk na pásmo). Není samozřejmě nezbytné to takto provést, ale jedná se o šikovný rozměr se snadnou kontrolou.
První dočasnou plaňku položte podél dna trupu tak, aby přiléhala ke kýlu. Osvědčilo se podložit trup měkkou podložkou, protože předejdete poškození vrchních stran, zatímco provádíte tento krok. Tyto lišty jsou jediné, které se pokládají rozdílně oproti výše uvedeným pravidlům. Důvodem je nepravidelný tvar této první plaňky, kterou označujeme jako kýlovou plaňku. Tvar a výstřižek této zvláštně tvarované lišty budou řešeny později v samostatné kapitole.
Tuto první plaňku položte 10 mm od kýlu. Nenuťte ji do žádné polohy! Musí ležet tak, jak chce bez toho, aniž by byla tlačena do boku víc, než činí její šířka. Pokud si to vynutíte na úkor jejímu přirozenému toku, některé další plaňky vyřezané do tohoto tvaru, vám budou ve chvíli, kdy je budete pokládat, působit problémy. Následný prostor pro ostatní lišty, jak již bylo dříve zmíněno u výpočtu šířky, bude záviset na vašem konkrétním oplaňkování. Opět tyto plaňky položte v jejich přirozeném toku a snažte se, je-li to možné, o vyrovnaný rozestup zvláště u přídě a v oblastech zádě. Pokud toho nemůžete dosáhnout, nevěšte hlavu, protože lze použít jiné metody, díky kterým můžete rozdělit ideální rozestup, a tak snížit množství planěk v problémovém pásmu. Tyto metody budou být řešeny později v samostatné kapitole.
Obrázek 9:
Tento obrázek ukazuje náznak rozmístění dočasných lišt na přídi a na zádi. Jak je vidět, ne všechny sekce vyžadují nebo mohou mít v každém místě stejnou šířku a třebas bude potřeba na pokrytí těchto sekcí více nebo méně planěk.
Obrázky 10 a 11, 11A a 11B:
Když jsou dočasné lišty k vaší spokojenosti připevněny na místo, protože všechny leží přirozeně a půvabně podél trupu a zároveň žádné nejsou nepřiměřeně ohnuté nebo vyboulené ze svého směru, tak je čas provést některá měření a spočítat počet a šířku požadovaných planěk. Teď to začne být zajímavé, protože toto určí, jak bude váš oplaňkovaný trup vypadat.
V této chvíli bych mohl poukázat na to, že pravděpodobně budeme dělat dvojitě plaňkovaný trup, jak je u většiny stavebnic zvykem. Nicméně záměrně vám chceme ukázat správný způsob plaňkování trupu, pokud by se jednalo o jednoduché plaňkování. Proč je to smysluplné? Pokud je hned od počátku první obšívka správně udělaná, pak druhá obšívka bude prakticky bez nějakých větších problémů zapadat na své místo. Naopak, jestliže první obšívka je špatná, pak druhá obšívka, aby jste docílili správného oplaňkování, musí být provedena zcela od začátku. To je důvod, proč má být i první obšívka pravdivá, protože sestavení druhé bude obvykle lehké jako pírko.
Lišty by měly být po obou stranách trupu kladeny stejně. To znamená, že rozestupy mezi lištami na jedné straně trupu by měly mít svůj vzájemný zrcadlový obraz. Po dokončení nám to zajistí totožné strany při pohledu od přídě nebo od zádě.
Označte si ostrou tužkou na žebrech pozice, kde je křižují dočasné plaňky. Udělejte to u všech průsečnic na obou stranách dočasných planěk a obou stranách trupu. Když to máte hotové, kompletně odstraňte dočasné plaňky.
Tmavým zvýrazňovačem nebo tužkou udělejte značky přesně ve středu pozic, kde ležely na žebrech dočasné plaňky. Takto získáte pro práci s žebrovými pásmy jedinou značku, na rozdíl od dvou určujících polohu dočasné plaňky. Je to o hodně snadnější než muset přidávat nebo odečítat během postupu ke všem výpočtům polovinu šířky dočasné plaňky. Obrázek 10 vám ukazuje, co byste při výše uvedeném značkování měli sledovat.
Začněte druhým pásmem. První je pásmo kýlové plaňky a ta přijde na řadu později. Pokud si ale přejete začít kýlovou plaňkou, přeskočte nyní tuto kapitolu a vraťte se sem později, až budete mít kýlovou plaňku vyříznutou a osazenou.
Použijte papírovou maskovací pásku nebo rozumně tuhý papírový pásek. Opatrně umístěte pásek k žebru na první značku u kýlu, jak vidíte na obrázku 11. Přiložte pásek kolem žebra a označte na něm 2. pozici plaňkovacího pásma. Změřte na pásku tuto vzdálenost pravítkem a přeneste míru do grafu ukázaného na obrázku 11A. Tato míra by se měla objevit v levé spodní „buňce“, druhé odspoda, pokud pracujete od zádi. Možná bych měl poukázat na to, že je snadnější pracovat směrem od zádi k přídi. Ve stejném pásmu se pohybujte kupředu, označte šířku pro toto pásmo u žebra číslo 7. Znovu změřte tuto míru na pásku a přeneste ji do grafu v druhé buňce odspoda grafu pro žebro číslo 7. Tuto kroky proveďte pro všechna ostatní žebra na jedné straně. Pro obě strany trupu budete potřebovat zřejmě dva oddělené grafy pro zaznamenání všech měření pásem pro obě strany trupu.
Z grafu si vezměte první měření, kde jste začali šířkou planěk stavebnice. Ku příkladu řekněme, že naše míra je 15 mm a plaňky stavebnice jsou 5 mm. Proto budou pro vyplnění tohoto prostoru požadovány přesně 3 plaňky. Nicméně můžeme také říct, že naše první míra byla 12 mm. Očividně se nám 3 x 5 mm do pásma o velikosti 12 mm nevejde.
Proto v tomto bodě bude vyžadováno určité zužování planěk. Je možné podělit 12 mm třemi, což nám dá šířku plaňky 4mm. Znovu se podíváme do grafu na další šířku pásma u žebra 7, které nám ukazuje na šířku 14 mm. Toto ovšem přesahuje tuto novou celkovou šířku planěk, proto znovu rozdělíme toto měření třemi. Krátce řečeno, pro přesnou šířku bude třeba nějakého typu zužování. Vraťme se do grafu znovu k žebru 6. Toto měření může být změřeno jako 15 mm. Výborně, bude to 3 x 5 mm plaňka = 15 mm, což si nevyžádá žádné zužování.
Na 3 plaňkách označíme vypočtená měření z grafu. U první plaňky začneme na spodní straně. Na levém okraji, vyznačíme 4 mm, na pozici žebra 7 na spodní straně vyznačíme 4,6 mm, pak na pozici žebra 6 je měření v plné šířce plaňky. Vezměte si pravítko a propojte tečky. Toto je zúžení vyžadované pro jednu z těchto planěk pro úspěšné vyplnění prostoru. Všimnete si, že zúžení je provedeno na vrchní straně plaňky a ne na spodní straně. Tímto vytvoříte rovný povrch pro spojení se spodní hranou další plaňky. Proveďte tento krok pro zbylé dvě plaňky. Je-li vaše zužování správně a pečlivě udělané, pak je toto pásmo v každém místě přesně vyplněné.
Poznámka 1: S ohledem na to, co je výše uvedeno, musíte si vždy pamatovat, že zatímco počítáte tato měření, je trup otočen vrchní stranou dolů a zvláště když určujete, který okraj plaňky seříznout.
Poznámka 2: Žádná plaňka by se neměla zužovat o víc než polovinu své šířky. Jestliže tato situace nastane, je vhodné použít ztracenou nebo zkrácenou plaňku, ale to bude obsahem jedné z dalších kapitol.
Poznámka 3: Uvedený příklad v žádném případě nepopisuje měření nějaké konkrétní lodi, ale bylo tak jaksi jednodušší ukázat, jak by vlastně mohlo být oplaňkování konkrétně provedeno.